Veliké ženy Champagne

Výraz „Veliké ženy Champagne“ skrývá obrovskou žízeň po životě, úspěch, obětavost, šílenou motivaci a schopnost plavat proti proudu. Údolí v oblasti Champagne a jeho neúrodné křídové půdy jako by říkaly, že na úspěchu bude třeba tvrdě pracovat. Fenoménem šampaňského je, že jeho lehkost a slavnost se rodí v nejsevernějším bodě francouzského vinařství, na hranici samotné možnosti výroby vína. A ženám bylo souzeno udělat ze Champagne globální kulturní a komerční značku.

Madame Bollinger

Champagne Bollinger — dnes se jedná o jednoho z top 5 kvalitních podniků.
Lily Bollinger významně přispěla k tomuto stavu věcí. Dcera důstojníka Lily Bollinger ovdověla velmi brzy a díky tomu v roce 1941 přebírá vedení rodinného domu. Bohužel její čas připadl na léta okupace, kdy byli všichni muži ve válce a obchod téměř úplně přestal fungovat. Ztráta kontroly nad společností ve druhém roce druhé světové války byla ta nejsnazší možnost, ale madame Bollinger vedla Champagne Bollinger okupaci a 4 roky války. Stala se jednou ze zakladatelek Výboru na obranu šampaňského od Němců. Německé jednotky při ústupu zaminovaly sklepy se šampaňským, ale americké jednotky vstoupily do Champagne v srpnu 1944, ještě než tyto exploze mohly zaznít.

Po válce se znovu objevila slova Marlene Dietrich, že „šampaňské působí dojmem, že každý den je neděle“. Podnikání a život se musely dát do pořádku a madame Bollinger denně cestovala na kole do vinic a sledovala procesy obnovy a výroby. V důsledku toho je prestiž Bollinger tak vysoká, že jeho distribuce do stovek zemí po celém světě dnes probíhá v souladu s kvótami stanovenými společností. Kromě toho je Bollinger oblíbeným Bondovým šampaňským. Výrobky tohoto šampaňského můžete najít i u bouchon zde.

Madame Rederer

Louis Roederer Cristal se nazývá „luxusní víno ohromující kvality“. Poprvé bylo vyrobené v roce 1876 u příležitosti 20. výročí korunovace ruského císaře Alexandra II., kdy lahve Louise Roederer Cristal byly vyrobeny z křišťálu. Roederer byl oficiálním dodavatelem ruského císařského dvora. Ale po revoluci v roce 1917 byl obrovský ruský trh pro Francii ztracen. Následovaly roky prohibice v USA a 6 let války na vinicích Champagne. Ve 30.-70. letech 20. století společnost řídila Camille Olry-Roederer, která nejen udržela podnik, ale také jej přenechala rodině. Roederer je posledním ze šampaňských domů této úrovně prestiže, jehož správa je zcela v rukou několika generací jedné rodiny. Charakteristickým rysem domu Louise Roederera jsou jeho obrovské vinice a poskytování vlastních surovin ze 75 %, což je u šampaňského výjimečné číslo. A to je přímý důsledek včasného nákupu vinic Camillou Roederer.

Mathilde Laurent-Perrier

Na kraji vinic, daleko od hluku měst, na hranici tří hlavních vinařských oblastí Champagne, se nachází skromná vesnička Tours-sur-Marne, kde se kdysi usadil Eugène Laurent, zabývající se výrobou šampaňského. Později se oženil s Mathildou Emilií Perrier. Tak se objevil Dům Laurent-Perrier, který se nakonec stal jedním z nejlepších v celém Champagne.

V roce 1887 Eugène zemřel. Vdova Matilda, která podnik vedla, úspěšně řídila společnost 38 let a dosáhla nebývalých výsledků — v roce 1914 vyrobil dům Laurent-Perrier až 600 000 lahví vynikajícího šampaňského.

Bohužel, první světová válka způsobila domu i velké škody. Někteří členové rodiny zemřeli. Madame Laurent-Perrier sama zemřela v roce 1925. Jejím jediným duchovním dítětem bylo slavné šampaňské. Bohužel Mathilde chyběl obchodní důvtip a síla charakteru, kterými proslula např. slavná vdova Clicquot: v těžkých ekonomických podmínkách jen stěží udržela firmu nad vodou. Jediná věc, která ani nevyžadovala další úsilí k udržení, byla výjimečně dokonalá pověst jména Laurent-Perrier. V roce 1938 bylo v Laurent-Perrier sklepích pouze 12 000 lahví...

Marie Louise de Nonancourt

Válkou zničené panství Laurent-Perrier vděčí za svou záchranu... opět vdově — Marii Louise de Nonancourt. Díky ní rod Laurent-Perrier přežil okupaci Francie během druhé světové války. V roce 1966 dosáhla produkce domu jednoho milionu lahví a v roce 1984 se jich vyrobilo již sedm milionů. To umístilo Laurent-Perrier na čtvrté místo mezi hlavními vinařstvími Champagne.

A co je příznačné, první asistentkou a zřejmě i nástupkyní současného majitele domu Laurent-Perrier je její dcera Alexandra Pereira de Nonancourt. Soudě podle její pracovitosti, posedlosti, a jejího přístupu k podnikání se do historie šampaňského zapíše další ženské jméno.

Rose-Adélaide Jouёt

Dům Champagne Perrier-Jouёt byl založena v roce 1811 mladým manželským párem Pierre-Nicolas Perrierem a Rose-Adélaide Jouёt z Epernay. Pierreův otec vlastnil několik hektarů půdy v Champagne, ačkoli hrozny se tam nikdy nepěstovaly. Mladý muž byl ale spojen s vinařstvím, pocházel totiž z bohaté rodiny výrobců vinných korků. Poté, co Pierre nashromáždil malý kapitál a navýšil jej pomocí věna své manželky, mohl koupit velkou budovu na Avenue de Champagne, kde se dodnes nachází sídlo šampaňského domu.

A Rose-Adélaide Jouёt, 19letá dcera producenta Calvadosu, byla od dětství zvyklá pracovat na vinici a měla nějaké znalosti o enologii. Právě Adèle, jak jí příbuzní říkali, se stala velmi úspěšnou ve svém oboru. Usilovně pracovala jak s révou, vybírala ty nejlepší, tak i ve výrobních provozech, kde zdokonalovala technologie. Tento manželský pár si dovedně rozdělil povinnosti — Adèle vytvořila šampaňské a Pierre ho prodal.

Madame Pommery

Když se mladá kráska Louise provdala za nečekaně bohatého pana Pommery, syna vlivného obchodníka s vlnou v Remeši, nic nenaznačovalo, že právě ona, až se stane vdovou, v roce 1858 vytvoří legendární dům šampaňského Pommery, který by se dal srovnat s velkým rodem Clicquot.

Koupila 200 hektarů vinic a 120 křídových dolů v srdci Champagne v Remeši. K čemu jsou křídové doly? Pro sklepy, místa, kde zrají miliony lahví šampaňského. Remeš ve skutečnosti stojí na těchto křídových dolech, které vykopali Římané na obranu proti barbarům a na stavbu měst. 10-30 metrů pod zemí, žádný hluk, žádné světlo, stálých 8-10 stupňů a 80 % vlhkost jsou ideální podmínky pro zrod bublinek v lahvích.

Madame Pommery vyráběla 2 miliony lahví šampaňského ročně, i když v jejích sklepech bylo možné vyrobit a uložit až dvacet milionů. Zbývající plocha byla využita pro fenomén „Art Gallery in the Underground“ — stojany na lahve byly protkány kamennými basreliéfy, uměním a malbou. Dnes k nim přibyly video a audio efekty, například vysílání zvuku kvašení šampaňského. Ale hlavní zásluha Madame Pommery je jiná — v roce 1874 vytvořila Pommery Nature — absolutně suché šumivé víno, první brut v historii. Stát se autorem moderního stylu Champagne — ne sladké a nektarinkové, ale svěží, studené a elegantní. Brut Pommery Nature si okamžitě podmanil Anglii, kde zpočátku příliš sladké chutě nevítají. Světový trh se šampaňským se tak rozdělil mezi dvě dámy — sladké víno Madame Clicquot a diskrétní brut Madame Pommery. Champagne Pommery k dostání i u bouchon zde.

„Šampaňské – to jsem já” Madame Nicole Clicquot-Ponsardin

Nejznámější ženou ve světě šampaňského byla a je samozřejmě Madame Clicquot. Když proběhla Francouzská revoluce, Barbe Nicole Ponsardin (1777-1866), budoucí vdově po Clicquotovi, bylo pouhých 12 let. V klášteře se jí dostalo vynikajícího vzdělání a dobrých mravů a ​​ve 22 letech se provdala za Francoise Clicquota, syna v té době známého bankéře, obchodníka s látkami a majitele vinic v Champagne. Svatba se odehrála ve vinném sklepě, což se nakonec ukázalo jako jakési proroctví pro mladou Barb-Nicole.

Po svatbě se mladí lidé usadili v Buzi, kde aktivně začali pěstovat vinice a vyrábět víno. Jejich štěstí však netrvalo dlouho. Francois Clicquot brzy umírá. Barbe-Nicole Ponsardin se stane vdovou. Vdovou Clicquot.

Zdrcený otec Francoise ztratí veškerý zájem o život a v jednu chvíli se rozhodne prodat svůj podnik s vínem. Tomu se ale jeho snacha kategoricky brání a otec to nakonec po dlouhém přemlouvání vzdá a řízení výroby přenese na vdovu. Tak vzniká nová společnost s názvem „Veuve Clicquot-Ponsardin“. Cílevědomá povaha Nicole, její vytrvalost a touha neztratit produkci jí pomáhají naučit se základy vinařství a účetnictví. A jednoho dne svět poznal šampaňské Veuve Clicquot. Veškerou výrobu vína přitom k překvapení mnohých v té době měla na starosti žena.

Po porážce Napoleonovy armády prožívají záležitosti madame Clicquot těžké časy. Export vína klesá, kupujících je stále méně. Už nemůže prodávat šampaňské, protože její vinné sklepy, které nestihla zazdít, devastují ruští důstojníci. Vdova Clicquot pronáší prorockou větu: „Dnes pijí. Zítra zaplatí!“ A ukázalo se, že měla pravdu. Její šampaňské se u ruských důstojníků stane natolik oblíbeným, že si po příjezdu do Ruska začnou objednávat svůj oblíbený nápoj z Francie a stanou se největšími konzumenty produktů madame Clicquot.

Sláva šampaňského Veuve Clicquot se opět začala šířit do všech zemí. Konečně poptávka převyšuje produkci a madame Clicquot je nucena odmítat i bohaté kupce. Například prezidenta Mexika. Zlatý důl by však neměl být přerušen a otázka zvýšení produkce šampaňského nedává madame Clicquot pokoj ve dne ani v noci. Nakonec se našlo řešení. Během procesu čeření šampaňského bylo nutné odstranit sediment z každé láhve. Právě tento proces zabral nejvíce času. K tomu bylo nutné každou láhev otočit, protřepat, vytáhnout korek, odstranit usazeninu a korek zase ucpat. Madame Clicquotová přišla se speciálním „stůlkem na protřepávání“ lahví, čímž proces urychlila. Její vynález umožnil jedinému pracovníkovi otočit několik stovek lahví najednou, aniž by je vyjímal ze speciálních skladovacích regálů.

Vdova Clicquot zemřela v plném blahobytu, když jí bylo 89 let, obklopena svou rodinou. V této chvíli její společnost vyráběla 750 000 lahví šampaňského ročně, které je dodnes považováno za jedno z nejdražších a nejušlechtilejších vín na světě. Parafrázujíc Ludvíka XIV. ráda opakovala: „Šampaňské jsem já“!

Mimochodem, vnučka madame Clicquot, slavná vévodkyně Uzès Anne de Rochechouart de Mortemart (1847-1933) byla první ženou na světě, která získala řidičský průkaz a první ženou, která dostala pokutu za překročení rychlosti (15 km/h).

Luxusní ověřené klasiky či limitované edice Veuve Clicquot k dostání u bouchon na odkazu zde.

Anne de Rochechouart de Mortemart